Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Nevěř ve mě, ale já si věřit budu!

18. února 2017 v 21:28 | Ordinary Princess |  Diary
Tak mi nevěř, mysli si, že to v bance nevydržím. Mysli si, že odejdu, mysli si, že nemám zapálení, mysli si, že na to nemám. A mysli si cokoliv. Všichni si myslí, že když jde člověk přímo po škole do nějakého zaměstnání, tak odejde, protože v prvním zaměstnání se zpravidla nezůstává? Ale proč by se to mělo týkat i mě? Možná mám těžší začátky, možná jen potřebuji trochu času, ale mě se tam líbí. Líbí se mi i chodit na školení a tak, jak mě škola nebavila, tak tohle mě baví. Nevadí mi to učení, které musím dělat, nevadí mi, že budu za tři měsíce dělat určité certifikace (abych mohla nabízet produkty) a budu nervózní jako pes. Ale tady chci zůstat. Líbí se mi tenhle styl života. Protože konečně jsem v přímém kontaktu s lidmi a jde o myšlení a mluvení a ne o uklízení a usazovaní lidí do rybiček. Líbí se mi ten styl oblečení, protože nikdy jsem nevypadala tak moc jako holka, než teď. A poprvé v životě mi nevadí vstávání o 6 té ráno, protože to není denně, ale obden. A nikdy jsem neměla hodnější kolegy. Kteří, když vidí, že něco/někoho hledám, tak jsou hned v pozoru a jsou tu pro mě, jako pro nováčka. Možná mám problém s navoláváním schůzek, ale přece jen pozor, jedna se mi povedla a je hned ve čtvrtek ráno. Tralalá?! Já jen prostě vím, že se do toho musím víc vžít a všechno bude dobré! Možná jsem celé čtyři roky na obchodní akademii nadávala na to, jaký obor já hloupá jsem si vybrala, jenže teď na to mám jiný pohled. Něco se mi z ekonomiky hodí, ale opravdu jen málo z toho. Např. nákup/prodej valut apod. Nepustím se téhle práce a nehodlám za tři měsíce skončit, protože tuhle zkušební dobu si fakt nezkazím. A budu dělat VŠECHNO proto, abych tam zůstala. Možná jsou tam šílené plány, možná je občas šílený přístup nadřízených, ale to je dneska všude. Ba na druhou stranu, tenhle zaměstnavatel má hodně benefitů, tak za to samozřemě něco chce a tím je ten výkon. Zažila jsem roční brigádu ve fabrice, nechtěla jsem odejít, ale nakonec jsem odešla, abych se posunula dál a tím byl můj sen - žít v Praze. To se však splnilo, jenže abych tu mohla žít, potřebovala jsem práci a tak jsem si našla práci v thajském ráji, kde jsem byla 7 měsíců s tím, že jsem dělala 15h krátký/dlouhý týden, jenže tohle není život, který jsem chtěla. Chtěla jsem víc a tak jsem po 7 měsících se rozhodla, že tedy odejdu, odcházelo se mi ztěžka. Víte, to je to, když máte fajn rodinný kolektiv a je Vám tam fakt super, jenže člověk potřebuje víc života a ne být 15h denně v práci. A teď jsem tady v bance. Líbí se mi tu. To prostředí, kolegové a tak. A to je ten vztah, který si tvořím všude v každém zaměstnání a pak je to v té fázi, že se mi odcházet nechce. Ajaj..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terfinne Terfinne | Web | 19. února 2017 v 10:39 | Reagovat

Nenechavej se tolik ridit nebo dokonce odrzazovat tim, co ti rikaji druzi. ;) :) Nejsou precijenom ve stejne situaci a tak nemuzou chapat a videt veci tak, jak je treba vidis ty. ;) :) je fajn, ze te ta práce bavi, protoze me osobne se zda treba hrozne, kdyz ma nekdo praci ktera ho vylozene uzira a jedinym duvodem proc tam je je aby se vubec nejak uzivil....to je pak katastrofa!!! ;) :)

Pokud mas za to vyhovujici plat, prace te bavi a mas mimo praci cas i na svuj psobni zivot, tak je to podle me fakt moc fajn. ;) :)

A snad vydrzi i dobre vztahy s kolegy, protoze to je podle me take dulezite, aby se uchovala dobra atmosfera a vztahy na pracovisti..... ;) :)

Tak at to jde!!!! ;) :))

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 22. února 2017 v 14:04 | Reagovat

Cesty jsou dlouhé. Kdo ví, co vše tě ještě v životě čeká :-) Kdo kdy řekl, že první zaměstnání nevydrží? Já tam budu už pomalu rok a odcházet stále nechci, ba naopak, stále furt se mi tam líbí! :-D Ale jsi aspoň příkladem, že všechno jde, když se chce, a že i nemožné se může stát možným. :-) Jen tak dál, zlato ♥

3 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 19:29 | Reagovat

Život je největší dobrodružství, nikdy nevíme, co nás potká a co z toho bude a to je vzrušující jako sázka do loterie, a mělo by nás to donutit snažit se život prožít co nejlépe a nepromrhat žádnou šanci...

4 Džejní Džejní | Web | 24. února 2017 v 19:21 | Reagovat

wau, prajem si, aby som raz ja toto hovorila o svojej praci. fakt je super, ze sa ti tam paci a chces tam zostat a zdokonalovat sa v tom, co robis. nadsenie pre pracu je podla mna velmi dolezite, tak dufam, ze ti to vydrzi ako dlho len budes chciet a potrebovat :)

5 Angel :) Angel :) | Web | 26. února 2017 v 15:15 | Reagovat

Cesty sú niekedy poriadne dlhé, ale nikde nie je napísané že by sa ti to celé nepodarilo! A ja ti to prajem aby sa ti darilo a aby si to celé dala! :)

6 raive raive | Web | 28. února 2017 v 17:14 | Reagovat

Ani nevíš jak ti přeju, že se ti to splnilo. Člověk pak může říct, že má opravdu štěstí, když najde zaměstnání, kde ho to baví, líbí se mu, jak se může oblíkat, má milé kolegy a dobrého zaměstnavatele. Fakt ti to přeju, chápu, že by se ti odsud špatně odcházelo, ale podle mě tady vydržíš fakt dlouho, protože zníš hrozně spokojeně.
Já jsem zatím vystřídala asi 3 brigády, před pár dny jsem skončila s obsluhováním v restauraci, kde jsme měli až neskutečně úžasný kolektiv, včetně nadřízeného. Byl to pro mě spíš kamarád, jak šéf. To stejné kolegové za barem nebo kolegové kuchaři. Hrozně mě to mrzelo, ale tak ono je dobré z pracovního místa odejít v dobrém :)

7 Hydra Hydra | Web | 30. března 2017 v 13:45 | Reagovat

"Protože konečně jsem v přímém kontaktu s lidmi" toohle nechápu.
Dělám na recepci, setkávám se s cizinci, a to je moje jediná záchrana, protože nikdo není horší než češi. Denně je mi hrozně smutno, když vidím, všude kolem jenom samý idioty. Ráno vstávám s tím, že se sama sebe ptám, jestli mi to stojí za to. Zůstávám hlavně proto, že je to zaměstnání, kde denně používám cizí jazyky. Ale příště až si budu hledat práci, chci být zavřená v kanclu, kam nikdo ani nepáchne :D
Joo holka taky to nebudeš mít lehký a na tuhle práci budeš muset mít nějakou psychickou odolnost. Vzhledem k tomu, že už vím jaké to je, nechodím nikam otravovat s píčovinama a když si něco kdekoliv vyřizuji, jsem maximálně milá a minimálně otravuji. Ale návštěvy v mojí komerční bance.. mě vždycky tak vyserou, že nedokážu být asertivní. A myslím si, že dneska si všechno člověk udělá na netu a do banky jde, když má problém a je už z toho nasranej :D. Takže držím palce a ať ti to vydrží (i to nadšení z lidí :D)

8 ordinary-princess ordinary-princess | Web | 2. dubna 2017 v 20:52 | Reagovat

[7]: Na recepci jsem pracovala půl roku a jako jo, tam mi to stačilo. Češi jsou většinou hlavou jinde, ale furt existuje něco, jak těm lidem přijít na chuť. Každýmu se nezavděčím a taky mám dny, kdy nechci už po práci mluvit s nikým, ale zároveň nemám den, aby mě to nějak ničilo v psychice. Možná mi pomohlo to, že kdysi jsem byla psychicky dost dlouho na dně, ale nějak se to povedlo vyzdvihnout a je to jen a jen lepší a bude to nejlepší. Jinak taky nikde neprudím a když vidím, že ten člověk už má dost a sám mi začne sám něco říkat, tak odvětím, že to znám, práce s lidmi je těžká a jsem taky milá, protože to je něco, co člověk aspon párkrát potřebuje.  No, divila by ses, byla bych ráda, kdyby si lidé vyřizovali své platby na servisu24, ale ne, oni se vším chodí i s tím nejstupidnějším do banky. Hlavně se vykecat. U nás se lidi nasírají jen kvůli dlouhé čekací době, protože jsem v tý nejvíc lidnatý pobočce a ta čekačka tam je. Pokud někdo nechce čekat, at se objedná - jednoduchý :D K doktorum taky nejdu bez objednání :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama