Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Důvod dýchat

7. října 2016 v 13:59 | Ordinary Princess^^ |  Diary
Už je to tu zas, to nezastavitelné bušení srdce. Bije jako o závod, ale proč? Chci to zastavit, já už tohle bušení nechci. Naposled mi takhle bušilo srdce, když se ozvala minulost, nebo mám říkat on? Jak uniknout pryč? Jak uniknout té zrůdě, která číhá tam ve tmě. Číhá na mě, vrací se, snaží se mě dohnat a já jí nemohu uniknout. Takovéhle bušení srdce znám jen z knih, které tak miluji. Vždy jsem chtěla poznat jaké to je a poznala jsem to před pár roky, jenže to bylo milé bušení.

Jenže teď je to spíše vražedné, jak jen to ignorovat? Zabíjí mě to. Je to bušení, které jsem chtěla zažívat jen v lásce a ne jen proto, že uvidím určitou fotku s určitým citátem. Ano, já vím, jak moc stupidně to zní. Fotka, na které se nachází vlakové nádraží města, ve kterém jsem dvacet let žila. Je to jako balvan, který vám visí na srdci a nechce uvolnit dýchání. Ztěžka se vám dýchá, srdce bije jako blázen a jediné, co vše se dá, je dívat se před sebe a poslouchat ta slova, která vám zůstala v hlavě ze skvělého textu, který jste náhodou slyšeli na youtube. Ne, já jednoduše uteču. Všechno bude lepší a já dokážu všechno, co budu chtít. Jednou zažiju to příjemné bušení srdce, jednou zažiju ten neuvěřitelný pocit zamilovanosti. Jednou. Jednou už jsem tohle všechno měla, proč by to nemohlo jít i po druhé? Nic není ztracené...

Je to jakoby pořád pršelo
I když je konec léta..
Je to divný..
Nevím ani, jak se mám cítit..
Dával jsem si to za vinu tolikrát..
Ale pochopil jsem, že to asi není ničí chyba..
Prostě né všichni lidé asi můžou být spolu..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 7. října 2016 v 20:01 | Reagovat

Nezní to přesvědčivě ... že bys tomu skutečně věřila, že  nic není ztracené. Jenomže ono vážně není, víš? :) Vzpomínky jsou vždycky zlo, protože člověk se jich jen tak nezbaví, musí se s nimi jen naučit žít.
A srdce si buší podivně, jak se mu zachce :D

2 MarkyKovr MarkyKovr | Web | 9. října 2016 v 20:51 | Reagovat

Také jsem tohle zažívala, že mě milusot doháněla. Ani nevím jak, ale podařilo se mi utéct a  nechat ji daleko za sebou. I když je pravda, že o sobě občas pochybuju. Je to už pomalu rok a půl a někdy přijde chvíle, kdy nevím, jak se mám v určitých chvílích zachovat. Zamilovala jsem se od té doby už tolikrát a vždycky to skončilo naprostým fiaskem, protože nedokážu své city skrývat a to né vždy je dobře. Ztratila jsem takhle jednoho kamaráda, kterého jsem znala sice jen krátce, ale přála jsem si, abychom byli spolu v kontaktu, ale on do toho prostě musel šťourat. Někdy si říkám, že asi nejsem schopná navázat vztah a někdy si dokonce říkám, že ani po vztahu v tuhle chvíli neroužím. A pak přijde jiná chvíle, kdy mi někdo chybí. Jo bude to asi ještě chvíli boj, ale věřím, že až se ten pravý objeví, budu vědět :) Stejně jako ty. Poznáš to, až to bude mít ten pravý, ten, kterého sis vysnila :)

3 Ellaria Ellaria | Web | 12. října 2016 v 12:45 | Reagovat

Minulost je potvora a ráda vytahuje své drápky v touze zaseknout - utíkat před ní zní jako to nejrozumější řešení a zároveňe nejbezpečnější a nejmíň bolestné, ale to je jen klam. Utéct je totiž to nejjednoduší řešení, které nic nevyřeší.
Člověk se musí vypořádat se svou minulostí, aby mohl jít dál, jinak to nepůjde a zůstaneš na slepém bodě.
Moc Ti držím palce, aby ses s tím poprala a nebála se! Nezasloužíš si trpět a trýznit se tím, co se stalo.

4 Angel :) Angel :) | Web | 17. října 2016 v 19:30 | Reagovat

Minulosť tá dobehne človeka vtedy ked to najmenej čaká alebo vtedy ked to človek najmenej chce a nepraje si to. Ja som sa už pár krát postavila zoči voči minulosti ale stále sa od nej niekedy nedokážem odtrhnúť , lebo mám pocit, že stále sú veci nedoriešené nevysvetlené a predsa viem, že by to už nemalo vôbec zmysel... ale ono je to ťažké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama