Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Vzpomínka, která nahání strach

19. září 2016 v 16:41 | Ordinary Princess^^ |  Diary
Točím se, pořád ten stejný scénář před očima. Zbavím se toho někdy? Vím, že je to jen pár plechů, ale bojím se. Co, když se to stane znovu? Zalévají se mi oči slzami i přesto, že jsem jinak šťastná - jak všichni ví. Zmizí někdy ten scénář?

Točím se, hlavou se praštím o něco, co si má hlava nechce zapamatovat. Možná okénko, možná opěrka. Necítím bolest, cítím strach. Strach, že mou vinou se mohlo někomu něco stát. Někdo se mohl zranit. Je to tak šílený pocit. Je šílené, že se to stalo mě. Vždy jsem jezdila bezpečně a teď se bojím k autu jen přiblížit. Ne, já už nechci zodpovědnost řidiče. V uších mi stále hraje ten osudný song, který mi ten den hrál stále dokola. Třeba je to tím songem, ten neustálý scénář.

V té tmě to auto nevypadalo tak, jak vypadá na té fotografii. Je zvláštní vidět to pomuchlané auto za denního světla.

Sedím v autobuse, oči mám skleněné a jedu s tim zvláštním pocitem z Prahy domů kvůli kontrole u obvodní lékařky. Přijdu si prázdná.. bez citů, i když slzy znamenají cit... Obvodní lékařka si lehce vyťukala údaje ze správ, které jsem jí donesla z nemocnic a poslala mě domů. Beze slov. Všechno je tak chmurné. Počasí se mračí, já nepřemýšlím. Nedokážu myslet smysluplně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 20. září 2016 v 14:36 | Reagovat

Věřím, že se svým traumatem srovnáš...

2 Elis Elis | Web | 22. září 2016 v 11:18 | Reagovat

Rozumí ti a chápu tě ve všem, prožila jsem něco podobného, jen nešlo o havarii autem, ale na motorce, bylo to hrozné, byla jsem zraněna ale horší byla psychika, stále se mi to přehrávalo v autě, trvalo to dlouho, ale přešlo to, i tvá mysl se zase uklidní a ten scénář ze tvé hlav zmizí jen to chce čas a spoustu nových krásných zážitků, který ten scénář zatlačí do pozadí...

3 E. E. | Web | 23. září 2016 v 16:11 | Reagovat

Nedokážu si představit, že by se mi něco podobného stalo.
Mamka s bratrem bourali, a tak, že měli štěstí, že to přežili a všichni říkají, že je štěstí, že jsem nejela s nimi, jináč, že bych byla na psychiatrii a je to pravda. Bylo to štěstí, protože já mám z jízdy obecně celkem strach...
Neboj se, určitě se to časem nějak srovná a ty se s tím vyrovnáš. Teď je asi důležitý čas a klidná mysl.

4 Džejní Džejní | Web | 23. září 2016 v 18:19 | Reagovat

hrozne ma mrzi, ze sa ti nieco taketo stalo :( je to rozhodne trauma a verim, ze sadnut za volant je asi to posledne, co by si teraz chcela urobit. je strasidelne vediet, ze staci jediny maly omyl a niekto sa moze zranit alebo prist o zivot. je to velka zodpovednost, ktoru si teraz uvedomujes viac ako predtym. svet sa zda zrazu iny ako pred tou nehodou a to je uplne pochopitelne. chce to cas a mozno sa o tom aj s niekym porozpravat, vysvetlit, ako sa citis a nedusit to v sebe. vela stastia a sil <3

5 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 28. září 2016 v 19:32 | Reagovat

Páni. Nedokážu si představit, co se ti odehrává v myšlenkách. Musí to být opravdu velmi těžké. Přeji ať se to zlepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama