Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Sesterské pouto (?)

15. června 2016 v 22:28 | Ordinary Princess^^ |  Diary
girl, friends, and best friends image girl, friends, and hair image baby, cute, and kiss image

To pouto, které je víc než-li přátelství. To pouto, které si jedináčci hledají v nejlepších přátelích. To pouto, kdy o sobě tvrdí, že jsou jako sourozenci jen s rozdílnými rodiči, protože jedni rodiče, by oba společně nezvládli? Ten pocit, když máte u sebe někoho, na koho se můžete obrátit a zůstane to v rodině. Prostě ten pocit sourozenců. Takový pocit jsem měla s bratránkem, když žil.. a poté jsem se takový vztah snažila navázat s dcerou od táty přítelkyně. Nikdy to tak nějak nešlo, i když ona mě tak bere, možná je to tím, že jí byli asi 3 roky, když táta začal trávit čas s její mámou. Nikdy tam to sesterství asi cítit nebudu. Nemůžu to vynutit, prostě z mého srdce to nějak nejde. Jako člověka jí mám ráda, je to prostě zvyk, ale to je asi vše...


Teď vím, že po světě chodí má z poloviny pokrevní sestra, ale já jednoduše nevím, co bych měla dělat dál, i když si mě našla ona. Ona mi sama začala psát za zády té osoby, které sama říká matka. Očividně mě hrozně nenávidí a to mě viděla akorát 1,5 roku mého života. Ta slečna je o 4 roky mladší (jaká náhoda) o čtyři roky starší byl bratránek a od něho je o 4 roky starší další má pokrevní sestra, která mé kvůli té minulosti znát nechce. Asi to muselo být opravdu příšerné, netuším.

Se svou biologickou matinkou se soudím, každý půlrok totiž žádá o snížení alimentů /smích/. A ta poslední dcera žije s ní. Máme jít ven, ale ta důvěra, co když mě potopí před tou Paní biologickou. Nebo to naopak může být hrozně skvělý a v mém srdci se zaplní část, o které ještě nemám zdání. Nejlepší kamarádky jsou úžasné, nejlepší přátelé jsou nejlepší, ale taková sestra, o které tajně sníte už od mala? A teď vážně existuje... Sice ještě není stanovené datum, ale já se cítím zvláštně. Snad ještě víc nervozněji, než když se koná nějaké rande.... Jenže, dělí nás hodně to, že ona s tou osobou žije a já tu osobu, která si říká matka prostě nesnáším a nezmění se to. Ta ženská je hyena. Upřímně....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Džejní Džejní | Web | 16. června 2016 v 10:34 | Reagovat

sestru som nikdy nemala a asi uz ani mat nebudem. neviem si predstavit, ake to je, mat sestru, aj ked iba polovicnu. mate svoje rozdiely a ked po jednom stretnuti zistite, ze su proste prilis velke, tak sa stretavat dalej asi nemusite. ale podla mna je dobre aspon skusit spolu vychadzat. verim, ze sa citis zvlastne, je to nieco, co si este nikdy nezazila, ale drzim palce, aby to dobre dopadlo :)

2 Kiara Kiara | E-mail | Web | 17. června 2016 v 9:22 | Reagovat

Já mám sestru starší, i mladšího bráchu, ale že by tu bylo nějaké sourozenecké pouto? To bych neřekla. Možná to u nás není tak složité, jako u tebe, ale taky máme tak trochu vyhrocené vztahy. A i když bychom jako sourozenci v této situaci měli držet pohromadě, spíš se rozcházíme a každý jsme tak trochu na jiné straně. Někdo na otcové, někdo na matčiné... A já jsem uprostřed. Jako vždycky :D
Přeju ti hodně štěstí. ^^

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 17. června 2016 v 19:50 | Reagovat

Mám bráchu a i když se proti sobě poštváváme a vedeme všelijaký spory o naprosté hovadiny, stejně si ho vážím. Kdyby mu někdo jen vlásek zkřivil, neznala bych se...

4 Angelique. Angelique. | Web | 18. června 2016 v 1:29 | Reagovat

Páni, tak to bych netušila, jak se chovat nebo cítit, kdyby se mi něco takového stalo. Musí to být hrozně zvláštní pocit, když se najednou objeví někdo takový... a člověk má najednou sestru, která se ale nenarodila převčirem, ale už před tolika lety. Já mám bráchu a ačkoliv ho samozřejmě miluju, není to takové to blízké pouto, jaké mají se sourozenci jiní lidé... Mám nejlepší kamarádku. A ta je pro mě doslova jako sestra, protože se známe od narození a prošly jsme společně celým životem, takže i když máme jiné rodiče, to pouto tam prostě je.
Chápu, že tohle pro tebe musí být hrozně těžké, ale zároveň si myslím, že by to mohlo být hrozně skvělé, protože ona očividně touží po tom svojí velkou ségru poznat, i přes nevůli matky, a já doufám, že až se sejdete, že na nějaké to sblížení dojde. Určitě to ale chce čas. Rozhodně pak musíš dát vědět! Jinak tedy nevím toho moc o tvojí rodině, jak tak něco málo z těch článků, co jsem tu četla, ale nemáš to teda v rodině zrovna dvakrát jednoduché...

Já mám zase třeba strejdu, kterého jsem v životě neviděla. Můj táta má polovičního bráchu... a ani jednoho nezajímá, co je s tím dalším... (táta má ještě jednoho kompletně vlastního bráchu a ani jeden z nich se prostě nestarají o to, co je s tím jejich nevlastním). A bylo to přesně tím... že jeho matka nechtěla, aby se stýkali a moje babička nechtěla, aby se stýkali... a v něm se neprojevila ta touha poznat své starší sourozence... Já jsem ho dokonce hledala, ale neměla jsem nakonec odvahu za ním jít. Ve skříni mám pořád tu adresu, ale nejspíš to tím skončí.

5 E. E. | Web | 22. června 2016 v 8:19 | Reagovat

Já mám jenom bratra, tudíž jsem sesterské pouto (pokrevně) nikdy necítila.
Snad ti to vyjde dobře, zbytečně z toho nebuď nervózní, určitě to dopadne dobře.

6 Ellaria Ellaria | Web | 27. června 2016 v 0:08 | Reagovat

Nejsem si úplně jistá, zda moje reakce vystihne podstatu tvého článku nicméně si nemyslím, že nás genetika povinnuje k tomu někoho milovat a cítit pouta - byť to tak společnost vidí a fráze "Je to tvoje..." (doplň libovolného člena rodiny) určitě slyšel každý z nás.

Za "zkušební" setkání nic nedáš a sama uvidíš, zda si se sestrou rozumíš nebo se s ní nebudeš chtít dále stýkat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama