Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Diary #004

15. března 2016 v 23:54 | Ordinary Princess^^ |  Diary
Předmět: Nostalgie
Čas: 23:33
Poslouchám: První kontakt- Čas nechat tě jít.. Jo, už to tu bylo..
Cítím se: Pod psa...

moment, quote, and things image memories, people, and change image Dream, dreamcatcher, and dream catcher image

Půl dvanácté večer a já opět spisuji to, jak se cítím pod psa. Jo, zase trpím díky svým myšlenkám a nekonečným pocitům. Nemůžu se za boha zbavit pocitu, že to obejmutí fakt potřebuju. Jenže lidé, kteří jsou schopní mě obejmout tu nejsou. Jsou pryč. Daleko a já k těmto lidem nemám přístup. A dokonce ani čas. Jo, i když kašlu v posledním ročníku na školu, i když chodím do práce nebo spím. Prostě nemám čas a když ho mám, co dělám? Čumím na seriály.

Něco mi svírá žaludek, něco mi drtí plíce a zabodává nože do srdce. Něco mě ničí a přivádí špatné nálady. Něco a já nevím co. Neptejte se mě, co se stalo. Nevím o tom, že by se něco stalo. Myslím, že se nic nestalo. Ale tu tíhu uvnitř svého těla cítím. Ten knedlík v krku, který mi brání mluvit. Ty zaplavené oči po nocích. Ty smutky, které chtějí ven, ale já je nechci pustit. Od maturitního plesu jsem byla šťastná, nebo jsem se tak alespoň cítila. To jste vlastně pocítili i v článcích těsně po maturáku. Teď. Teď jakoby se něco zlomilo. Ledy se prolomily a ze mě tečou oceány. Ale proč? Nevím. Nechápu to.

Ani nevím, na co myslím. Myslím na dědu a na to jak mi chybí, myslím na svého ex, který je šťastný, myslím na to, co bude zítra. Na to, jaký jsem hrozný člověk co se týče školy. Myslím na to, jak chci spát a vše zaspat. Myslím na to, kdy budu zase konečně šťastná. Něco mi chybí. Něco se mě sžírá, ale co.. Proč je tak těžké vědět, co to je?

Cítím to lásko
že jsi daleko pryč a já tě pomalu ztrácím.
Víš, je to tak dávno,
je čas nechat tě jít, už se přestaň trápit.

Jsme jako tažní ptáci, který ztratili směr,
marně mě vyhlížíš, že se vrátím domů k vám.
Ležím dole už několik let,
je to nádherný, když nedýcháš...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ev. Ev. | Web | 16. března 2016 v 12:26 | Reagovat

Taky jsem se místo učení na maturitu dívala na seriály, taky mi v tu dobu bylo nějak divně a hrozně... Snad se z toho co nejdřív dostaneš.

2 Orida Orida | Web | 16. března 2016 v 15:08 | Reagovat

Niekedy máme v sebe pocity, ktoré nevieme vysvetliť ani sami sebe, nie to ešte okoliu. Bývajú to blbé obdobia. Snáď ťa to rýchlo prejde. Alebo si nájdeš niečo, čo ťa rozveselí. Šťastie je tak krásna vec v živote, len občas tak prelietavá.

3 bychristine bychristine | Web | 19. března 2016 v 12:01 | Reagovat

Nemyslíš že je to třeba tou maturitou? Že tak nějak v podvědomí víš, že tě čeká něco náročného a důležitého a proto se cítíš špatně?
Nevím, někdy mám taky takové pocity, nikdy ani nevím pro co vlastně žiju. Je to celkem strašidelné se takhle cítit, takže to od sebe odháním...
Hodně štěstí, ať zvládneš maturitu a hlavně seš šťastná :)

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 20. března 2016 v 19:49 | Reagovat

Princezno, netrap se.
Kdo, nebo co ti za to stojí? Víš, že všichni milujeme, když se směješ. (Nejenom my, které osobně znáš, ale i my, které znáš díky písmenkům).

Jsme tu pro tebe a víš, že bez práce nejsou koláče. Tím myslím, že když se budeš snažit to změnit, tak to půjde. Ono všechno jde, když se chce. Chce to věřit si, smát se, bojovat, nevzdávat se, táhnout za jeden provaz. A dám ti úkol, zítra ráno se pořádně usměj od ucha k uchu, vzpomeň si na to krásné, co tě potkalo nebo si představ, co tě potkat může a vyfoť se na instagram/snap/facebook, to je jedno, někam, kde to nebudeš mít na očích jenom ty, ale i my :-)

Tákže, úsměv. Než ti z toho článku udělám naprostou frašku. Znáš mě :-D

5 Džejní Džejní | Web | 23. března 2016 v 19:45 | Reagovat

tak taketo pocity su aj u mna na kazdodennom poriadku. neviem, odkial sa vzali, ale su tu uz tak nenormalne dlho, ze som si skoro az zvykla. je mi pod psa, aj ked po nociach uz neplacem. radsej utekam z reality pomocou spanku, serialov alebo knih.
pisat o svojich pocitoch aspon v mojom pripade trochu pomaha. tak dufam, ze ti bude coskoro lepsie.

6 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 24. března 2016 v 17:12 | Reagovat

Co bych dala za to, kdybych mohla prožít normální ráno, bez pocitů sebedestrukce podmíněné "ničím" a ustavičnou "jistotou", že mě někdo sleduje....asi jsem fakt paranoidní.

7 • Lenush • • Lenush • | Web | 27. března 2016 v 14:13 | Reagovat

Mám to poslední dobou podobně. Tyhle pocity přisuzuji stresu z maturity, která mně brzy čeká ... tedy, doufám, že to je tím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama