Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Vánoce k zamyšlení

29. prosince 2015 v 14:08 | Ordinary Princess^^ |  Ostatní
Konečně je po Vánocích, už je klid. Teď se žene silvestr, ale to už není tak hrozné, jako to, že Vánoce dokáží pěkně potrápit lidi. Baví mě číst, jak mnoho lidí píše o tom, že nemáme smutnit, když budeme na silvestra sami, ale to se jim říká, když mají přítele. Přitom by ještě měsíc zpátky byli zklamaní, že zůstanou sami. Je strašně moc vidět to, že jakmile se člověk zamiluje, myslí hned víc pozitivněji, vidí v tomhle světě víc barev než ti, kteří si užívají samotu. Ať si silvestra stráví každý, jak chce, ale mrzí mě, když někdo vymění dlouholeté přátele za přítele a JEHO kamarády. To prostě jen zamrzí. Jen ať láska je, ale jen ta dobrá, protože v tomhle světě už je tolik zlomených srdcí, že už by žádné nemělo přibýt.

tattoo, positive, and think image smile and happy image girl, hipster, and pisitive image


Zjišťuji, že asi vážně záleží na tom, jak člověk přemýšlí. Že všechno je jen v naší mysli,pokud přemýšlíme hodně černě a nechceme se ze dna vyhrabat, tak tam prostě zůstaneme, ale když chceme bitvu se životem vyhrát, tak prostě vyhrajeme. Připomíná mi to dokument "Secret" ve kterém je řečeno, že když budeme přemýšlet nad tím, aby jsme dostávali místo složenek o zaplacení složenky s penězma. Zní to hrozně klišé, ale třeba na tom něco je. Koho se zeptáte na hodiny raději - Někoho, kdo se usmívá, nebo někoho, kdo vypadá, že mu vadí i dech ostatních? Je to jasné.

24. 12. jsem byla naštvaná na úplně všechny kolem sebe, nebyla jsem příjemná. Prostě mi vadila ta přetvářka. Proto jsem štědrý den strávila asi tím, že mi bylo nejlépe na hřbitově s dědou a bráškou. A jak mi bylo skvěle. Bylo to poprvé, kdy jsem neměla strach tam být úplně sama. Když jsem se vrátila domů, zavřela jsem se do pokoje s pocitem vzteku. Chtěla jsem rozmlátit snad úplně všechno. Dopadlo to tak, že jsem večeřela s počítačem a po večeři jsem si pustila film. Už mě to v tomhle domě tak moc štvalo a užíralo, že jsem se šla projít, v uších stále stejná písničky. Došla jsem tam, kam jsem původně nechtěla. A to k tátovi a jeho přítelkyni. Máme těžký vztah mezi sebou. Ale byla změna, i po tom, co jsem byla na všechny naštvaná přes den, ona se na mě usmívala, byla milá. Dokonce se těšila i na mé reakce z dárků od ní. A pak? že viděla deku s britskou vlajku a že ji hned v první pracovní den půjde koupit a dá mi ji ke dvacetinám.

Nestačila jsem se divit. Proč to takhle není stále? Všechno v pohodě. Třeba je to doopravdy tak, že když se mračím já, mračí se ona, když se mračí ona, mračím se já.. Teď se pomalu zvedám z toho dolejška, chci trochu myslet jinak, ono to půjde a bude ze mě lepší člověk. Mě už ta depresivita nebaví, Vás snad ano?

Pojďme se všichni usmát.
Teď.

Od teď si budu stále opakovat dvě slova... "Pozitivní myšlenky"

s láskou, Ordinary princess
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. prosince 2015 v 19:10 | Reagovat

Velice pravdivě napsáno, plně souhlasím s tvým článkem.
Ačkoli mám přátele daleko, nezbývá mi nic jiného, než je strávit sama a barbarsky se přiožrat vínem. Jo, zní to divně a v praxi je to ještě divnější a možná trapnější, ale co má člověk dělat, když ve svým rodným městě nemá nikoho?
Nechci se zlejt jen z nějaký pitomý lítosti, ale jen čistě z mého rozhodnutí.
A co se týče lásky...tot zapeklitý klíč, co já bych za nějakýho grunge týpka dala...no, uvidím, co mi přinese následující rok.

2 Elis Elis | Web | 29. prosince 2015 v 20:37 | Reagovat

Život je složitý a vztahy mezi lidmi ještě víc a úsměv má kouzlenou moc... někdy se zbytečně na někoho zlobíme a často to bývá vzájemné, hlavně když se navzájem nechápeme, tady je důležité umět se vžít do pocitů toho druhého, pochopit jeho problémy, bolístky atd.... přeji ti všechno nejlepší v Novém roce...

3 Ta "Neviditelná" :) Ta "Neviditelná" :) | Web | 29. prosince 2015 v 21:03 | Reagovat

I kdybych toho přítele neměla, tak bych se snažila si nový rok užít. A nevyměnila jsem dlouholeté přátelství za něho a za jeho kamarády. Předešlá léta jsem na silvestra také byla pořád sama a nikomu jsem nic nevyčítala..máma měla rakovinu a byla jsem sama, nikdo se mě neptal, zda s ním chci být na silvetra. Takže ano...i když je člověk sám, dá se to přežít.

Takové myšlnekové pochody si říkám, když mám dobrou náladu. Pak přijde ta špatná a všechno dobrý se vprach obrátí. Takže doufám, že tebe se ten optimismus bude držet i přes černé chvilky :-)

4 Ta "neviditelna" :) Ta "neviditelna" :) | Web | 29. prosince 2015 v 21:24 | Reagovat

A to, ze spolu nebudeme na silvestra me dost mrzi a vim, ze potom me to bude mrzet jeste vic.

5 Veru* Veru* | Web | 30. prosince 2015 v 11:11 | Reagovat

Skvělej článek. Uplně se v tom vidim. prostě někdy se na všechny mračim a pak se mračí oni na mě a pak najednou v hlavě mi cvakne a jsem miláá a furt se směju a oni maj pak taky dbrou náladu)
Já silvestra zatim pokaždýý trávila s rodinou. Letos se hci přes den vidět s kamarády a pak se vrátit domu.

6 Ellaria Ellaria | Web | 4. ledna 2016 v 1:23 | Reagovat

Zvednout se ze dna, usmívat se a vidět svět a svůj život pozitivně není lehké, když se kolem nás dějí smutné a nepříjemné věci. A osobně jsem zastáncem toho, že člověk má dávat průchod svým pocitům - proč budu falešně nadšená a šťastná? Dnes mi prostě není do zpěvu, tak to respektujte.
S tím, co jsi psala ohledně Silvestra ti rozumím. Přelom roku 14/15 jsem trávila sama doma a původní chmurnou myšlenkou, že nemohu být s tím s kým bych chtěla. Ale víš co? Nakonec to byl jeden z mých nejhezčích Silvestrů! :) V naprostém klidu jsem si udělala dobré jídlo, koukla jsem na film, o půlnoci jsem si nalila dobré víno, zatelefonovala mamce a nakonec šla s úsměvem spát.
O vztazích s taťkovou přítelkyní jsem ti už psala :) Nechť se daří, drahá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama