Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Sny, nebo noční můry?

1. prosince 2015 v 20:19 | Ordinary Princess^^ |  Diary
sleep, bed, and Dream imagegrunge, sad, and dark imagesad, Dream, and quote image

Už zas! Zas se mi zdálo o dědovi. Možná je to úplně normální, že se mi zdá o někom, kdo mi chybí. Že se mi zdá o někom, kdo před necelýma dvěma měsíci zemřel. To tak strašně bolí. Mohli jste si toho už dávno všimnout v předchozích článcích, plné bolesti, smutku. Jo, není to jen špatné období, je to prostě nejhorší rok v mém životě. Vlastně druhý nejhorší rok. Přijde mi, že se opakuje rok 2012, kdy mi zabili brášku. Jo, byla to vražda. Žádná dopravní nehoda. Tři roky. Věřili jste někdy kartám, nebo horoskopům? Já tomu věřila tak na 5%, než přišel 8. říjen, kdy mě NAVŽDY opustil děda, kterému skoro pravidelně píšu letter. Vím, že si to nepřečte, ale uvolní to pocity, strašně moc. Věřím, že existuje něco mezi nebem a zemí. V kartách mi bylo řečeno, že do tří let, nebo za tři roky od smrti brášky přijde šok, velká rána. Bingo. Přišla. O mém už ex-příteli mi bylo řečeno, že pokud se něco nezmění, skončí to. Pff, skončilo to po půl roce, co mi bylo tohle v roce 2012 řečeno. A pak? Že prolezu střední školu s odřenýma ušima. Jo. Vypovídá to o tom. A pak nevěřte kartám, hm...


Noční můra nebo sen?
Ležel u mě v pokoji, byl mrtvý a jeho bezvládné tělo jen leželo. V normálním životě už by se tělo rozkládalo. Logika snu levl 20986758549. Zničeho nic začal dýchat. Jeho tělo dýchalo, dívala jsem se na něho upřeným pohledem a nechápala jsem. Je to měsíc, co tělo bezvládně leží a najednou nabývá života. Vzbudil se. Paranormální jev snad? Opravdu začal dýchat. Všichni jsme najednou měli slzy štěstí v očích. Dovedla jsem ho do obýváku za ostatními. Zavolali jsme doktora a děda se usmíval, jako by nikdy neměl rakovinu... Zazvonil budík a noční můra s pohádkou skončila.

Sen se skoro opakoval, opět to mělo stejný smysl.
Píšu o slzách štěstí a přitom mi kapou slzy z úplně jiného důvodu.
Beznaděj, strach, úzkost, smutek. Shit....

Jeho bezvládné tělo leželo v obýváku, kde trávil poslední měsíce stále. (Přesně jako, když jsem se ve skutečnosti o něho bála. Jakmile se z člověka stane tzv. ležák, je to prostě špatný. Měla jsem odůvodněný strach. Říkala jsem (věděla jsem, prostě jsem to vycítila) jeho poslední týden, že mohu počítat dny, jen jsem nečekala, že to bude TAK brzo. Smutný.) Už mu červenal obličej, skoro všechny vlasy vypadlé, mrtvé tělo už nezvládalo ten nápor. Náhle se probudil, PROBUDIL se! Seděla jsem u něho, byla jsem nejšťastnější! Pak jsem se probudila. Opakující se sen, může to něco znamenat? Jeho probuzení bohužel ne, proto to tak moc bolí. Přijdu si jako Elena v Upířích denících, když seděla v záchvatu vedle Jerremyho těla a brečela, doslova řvala, jak její srdce bolí. A poté vypnula svoji lidskost. Jo. To chci taky. Prosím.

Ať žijí noční můry? Tralalala....
Říká se, že máme následovat své sny, jak mám následovat tento sen?
Vím, že je to myšleno, jinak, ale teoreticky?

S láskou, Ordinary-Princess
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 1. prosince 2015 v 22:33 | Reagovat

Sny jsou odrazem našeho života, zasuté  do podvědomí. Na dědečka myslíš a vzpomínáš i ve dne a ve snu se ty vzpomínky promítnou do snu. Přeješ si, aby byl živý a ve snu se ti to plní. Bohužel, v reálném životě to už nejde.
Krásně jsi to emotivně vyjádřila.☼☼☼

2 Vivi Vivi | Web | 2. prosince 2015 v 19:31 | Reagovat

Viem, že som ti to už písala ale napíšem ti to ešteraz...Je mi strašne ľúto to, čo sa stalo s dedom :(
Pretože je sakra tak ťažké vyrovnať sa so smrťou blízkeho človeka, s tým že ho už nikdy neuvidiš ... ale nič iné nam neostáva...len sa s tým proste musí človek zmieriť. A spomínať len na krásne chvíle s ním, na tie ktoré si pamätá a tak si ho ZAPAMATAT NAVŽDY :) Nijak inak, len si ho zapamätať tak ...tak s úsmevom :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama