Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Jedna myšlenka, jeden pocit, jedna bolest.

20. prosince 2015 v 21:59 | Ordinary Princess^^ |  Diary
Vlastně nechci čas vánoční, nejradši bych měla čas pracovní. Možná bych tohle vše nejraději prospala a probudila se až po maturitě. Chtěla bych usnout a probrat se jinde, v tom jiném světě, v jiném městě. V novém životě, po kterém tak moc toužím, protože tenhle život mě brutálně nebaví. Nevím, čím to je, ale jednoduše to tak je. Ach jo. Já nechci být depresivní, ale nějak mi to nejde. Fakt se snažím, ale pak mě přepadne jedna hloupá myšlenka a je všechno zpátky. Ta jako mi leze samota na mozek, tak jako mi vlezl on na mozek a já pak skládám básničky. Je jako moje múza, jen v depresivním pojetí. Ono se stejně říká, že kreativita vzniká v bolesti. Jo, moje srdce začíná silně ledovět. Nebude trvat dlouho a zledovatělého srdce se stane kámen. Ten nejtvrdí kámen, který nerozlouskne ani on, natož někdo jiný. Budoucí příteli, budeš to mít těžký.

broken, thanks, and broke imageheart, ice, and cold imagemusic, alone, and sad image

Poprvé v životě jsem si pořádně zažila, co to znamená, dělat někomu křen. Já vím, že ti dva to tak nebrali, ale já se tak cítila. Bylo mi hrozně. Divně. Příšerně. Moje myšlenky v hlavě skákaly jak splašené. Takže jsem dokázala čumět do prázdna, do mobilu a tak akorát se usmívat. Celkově se všem zdám jako strašně veselý člověk, vyhovuje mi to. Ale veselá nejsem i když se snažím. Vážně se snažím. Jenže úsměv bolest jen oddaluje, úsměv bolest schová. Tak snadno se člověk dokáže smát, i když se v hlavě odehrává boj mezi životem a smrtí. Bože..

Nechci vánoce, nechci sedět se svojí babkou u jednoho stolu. Co vlastně máme společného? NIC. Od doby, co už děda není mezi námi je to snad ještě horší, než kdy dřív. Vyhovuje mi chodit domů večer, kdy už vlastně spí, takže ji třeba nevidím několik dní. Vyhovuje mi chodit do práce a být prostě kdekoliv jinde, jen ne v tomhlě domě. Tak moc mi tu všechno dědu připomíná, že se tu vlastně spát ani nedá. Ve čtvrtek mi babka volá kolem 8h večer, kde jsem. Řkám, že jsem v Praze. Myslela jsem si naivně, že má strach o mě, ale jak se druhý den dovídám, nebyl to strach o mě, ale o auto. To samé, jako, když jsem v pátek přijela v noci domů. Já jí jsem ukradená, hlavně, že žije auto. Někdy si říkám, že by asi nepřežila, kdyby se stalo něco autu a kdyby se stalo něco mě, ještě se mi vysměje. Chtěla bych vidět ALESPOŇ JEDENKRÁT v životě, že by o mě měla zájem. V sobotu jsem odjela za holkama a vrátila jsem se až druhý den večer, jela jsem autobusem, myslíte si, že jsem měla telefonát, kde jsem? Ne.

Někdy si říkám, že chci, aby se mi něco stalo. Protože jediný, kdo by to nerozdýchal, by byl táta, kterého vidím jednou za měsíc. Ostatním je to jedno. K čemu nějaká Konopíková... K hovnu.


Ps. Neviditelná, nedělej mi z toho vtipnou frašku. /smích/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 21. prosince 2015 v 7:58 | Reagovat

Já velice hodnotím tento emotivní článek po stránce stylistické a citové i když téma bolí. Ráda bych tě nějak povzbudila a nalila optimizmus i když jen virtuálně. Ale fakt je, že čas je všemocný a pomůže zahladit ty ostré hrany ve tvé duši, které tě tak bolí.  Jen přečkat a přežít toto neblahé období a bude zase dobře. Přeji ti zatím krásné prožití Vánoc bez deprese a stresu a do nového roku šťastnější život. Držím ti palce.  ♥♥♥

2 E. E. | Web | 21. prosince 2015 v 10:57 | Reagovat

Zlatíčko,
vím, jak se cítíš. Také jsem nějakou dobu prožívala zlomené srdce, myslela jsem si, že to dál nezvládnu, než jsem se z toho vzpamatovala, tak jsem promarnila skoro dva roky.
Nyní se nějak držím, on je teď šťastný s jinou a to je pro mně to hlavní, vědět, že je šťastný a spokojený.
Vím, jaké to je být "ta", která nikam nepatří. Nevědět, kdo jsem a co jsem zač, protože lidé okolo nedávají žádnou naději, pomoc. A jediné na co se zmůžou je, že se zajímají o to, zda věci jsou v pořádku a my? To je jim fuk. Ach, vím o čem mluvíš.
Nevím, jak ti pomoci či povzbudit, ale co si najít nějakou jinou činnost, něco co by tě naplňovalo, dávalo tvému životu opět smysl. Nějaké cíle? Vysoká. Vím, jaké to je v tom pekle přežívat, ale neboj, doděláš maturitu. Pak třeba půjdeš na vysokou, na kolej a můžeš začít znovu a až pak uděláš vysokou, tak na tebe budeš čekat nový život a budeš ho mít takový, jaký si přeješ!
Neboj, všechno jednou přejde. Teď jen musíš zatnout zuby a držet a vydržet, aby jsi se pak mohla mít tak, jak chceš ty. Nemůžeme mít všechno to, co chceme, ale musíme si to nějak vybojovat. Tak se drž a nezapomínej, že i ty budeš jednou šťastná ♥ Jsme tu s tebou!

3 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 21. prosince 2015 v 12:54 | Reagovat

Áchjo a já jsem se tak těšila! :-D

Křen nekřen, prostě jsi křen nebyla. Jsme rádi, že jsi s námi byla!(hoho, to se rýmuje :D ) :-) A hlavně jsem ráda, že jste se poznali. Až budeš mít přítele, tak vyrazíme všichni spolu. to bude luxusní! ♥

A kašli na T. Už mě to štve. Když on si dokázal získat tvoje srdce, tak to dokáže i jiný. A neříkej, že nikdo lepší není, když si ještě všechny kluky na světě nepoznala. ;-)

A tu tvoji babču neřeš. Až mě jednou matka nasere, tak jí řeknu, ať si přijde hodit drb s pani Konopíkovou. Úplně k sobě ladí, vzájemně by se doplňovali ty dvě :-D

Zlačíko, k čemu jsi? Ke všemu, ne k hovnu. Co bych si já bez tebe počala, no? To bych se raději šla odstřelit na měsíc. Jako nevím, s kým bych si čmárala po učebnici, byla prase, zatahovala školu, jezdila všude možně a užívala si života.

Tak už mě moc neštvi, jinak tě kousnu!
Přijeď k nám na Vánoce, u nás jsi vítaná :-*

Bejby? jsi anonym ne? Tak proč to příjemní na konci? :-D

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 21. prosince 2015 v 16:46 | Reagovat

Přesně vím, o čem mluvíš, jednou jsem takhle "dělala křena", i když jsem si to zřejmě myslela jen já a bylo mi to kure*sky nepříjemný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama