Naposledy jsem dýchala kvůli tobě, naposledy jsem plakala kvůli tobě. Naposledy jsem pomyslela na tebe, naposledy jsem se usmála kvůli tobě. Naposledy jsem řekla "Miluji tě", naposledy jsem tě objala. Naposledy jsem řekla tvé jméno. Naposledy jsem tě viděla.
Všechna tahle slůvka bolí a mnoho z nich se ke mě ani nehodí. Jsou to slova, která si mnoho z nás nalhává ve své mysli. Slůvka, kterými chce mnoho z nás zamést stopy pod polštář. Ta bolest je příliš velká, tak proč s ní něco dělat, když se nedá dělat nic. Jen ležet se sluchátkama v uších, poslouchat hudbu a dívat se tupě do zdi. Sere mě, že na lásku není žádný láskogin.
Měli bychom se vždy milovat tak, jako bychom se viděli naposledy.
Nikdo z nás nepřemýšlí nad slovem naposledy. Všichni z nás znají pouze začátek a konec. Nikdo z nás neřekne ,,Vidíme se naposled" protože nikdy nevím, co je naposled. Časy se mění, lidé se mění. Je tu určitý koloběh lidského života.
Nikdo neví, kolikrát jsem vykřikla tiché naposledy, jenže bolest byla větší.... Nic nebylo předvídatelně naposledy. Měli bychom si užívat každou vteřinu života, nikdy nebudeme vědět, zda jsme tu tento den právě my - naposledy -
s láskou, Ordinary-Princess.blog.cz 
Michaela | 
weirdcreature | 
stuprum | 
Tutututu. To je boží, pěkný, hustý, krutodémonsky luxusní!