Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Psaní nepomáhá, píšu dokola, jak rozladěná kytara...

22. listopadu 2015 v 22:00 | Ordinary Princess^^ |  Diary
Už zas bulím, jak malá holka. Já vím, že na pláči není nic špatného, jenže já si prostě nemohu pomoct. Čím dál víc mě štve tenhle život, štve mě všechno, všichni. Snadno vybouchnu, snadno se naštvu i když jen na pár minut. Přijdu si náladovější čím dál víc. Sebe čím dál víc nesnáším. Dělám chybu. Už jen když dýchám, tak dělám chybu. Zní to jako sebelítost, ale ... moment, setřu slzy ...


Svět už není tak barevný jak se zdá, možná moc přemýšlím, nebo se v tom uvrtávám. Ale mě prostě nepomáhá ani svěřování, ani vypisování se z toho. Vždyť už to všechny musí otravovat. Moje nesmyslná zamilovanost, moje slzy vůči dědovi, stěžování vůči škole i když si za to mohu sama. Štve mě tenhle barák, tenhle moment, tenhle život. Nehodlám páchat sebevraždy a ani se opíjet do němoty. Vlastně asi začínám mít problém. Čím dál častěji chodím s přáteli pít. Už se bez toho asi bavit neumím. Až teď sem udělala výjimku a za celý dlouhý večer jsme měla pouze dvě malá piva a zbytek byla samá voda, čaj či káva. Přišla jsem si strašně nudná. Pro okolí jsem "jak na léčení". Ne, nemám okolo sebe alkoholiky, ale.. Umím se bavit ještě bez toho?

Musím pryč, pryč na konec světa. Ode všech, prostě sama. Proč to nelze teď hned? V tomhle baráku mi dědu připomíná úplně všechno. Už si nepřijdu tak, že jsem to já. Necítím srdce, cítím prázdno, velkou díru. Moje ústa se dokáží smát, dokonce i upřímně, ale to jen s.. s pár lidmi. Jakmile jsem na minutu sama, ať už v hlavě nebo doopravdy, myslím jinak. Vlastně pořád myslím, ale nevím přesně na co, či na koho. Je toho tolik, nebo to má hlava tak moc přehání. Já vlastně nevím. Nevím nic.

Strašně to bolí, chtěla bych to srdce chytnout, uklidnit ho. Protože srdce je hlavní centrum toho všeho. Proč prostě nemůže přestat něco cítit? Proč nemůže zkamenět nebo na chvíli vypnout. Vážně by to bodlo. Protože i když mám přátele atd.. přijde mi, že nemám nic. Cítím jen, jak se srdce rozpadá ještě víc. Pokud to jde. Cítím to trhání, trhání těch "provázků", které se dávali chvilku dohromady v přítomnosti .... Prostě se trhají a všechno hezký je pryč. Vážně. Nepřemýšlím o tom, že by tohle období mělo odejít. Tohle prostě není chvilkové období..

Příště snad už bude něco veselejšího...
Děkuji VÁM za přečtení..
Vážně. Bez Vás by to bylo jiný..
Horší. . .


Já prostě nejsem tak silná, jak si všichni myslíte...


s láskou, Ordinary-Princess
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 22. listopadu 2015 v 23:36 | Reagovat

Článek je tak krásný a emotivní ve svém smutku a beznaději, že vyvolává slzy. Moc ráda tě chci potěšit, ale obávám se, aby to nevyznělo jako klišé, nebo prázdná fráze. Já jsem přesvědčena, že toto pesimistické a depresivní období musí odejít. Až se objeví někdo, kdo ti pomůže najít životní rovnováhu a radost. Zatím se jen budu těšit na další článek ve veselejším a duchu. Moc ti držím palce. ☼☼☼

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 23. listopadu 2015 v 20:47 | Reagovat

Brouku, ty jsi telátko.

Haha, také jsem psala takový..."depresivní článek"..ale to byl jen takový zkrat - nejspíš. :-D Jinak jsem v pohodě.

Že se neumíš bavit bez alkoholu? Hahaha, v tom případě já znám jinou Konopníkovou :-D Právě mě napadla taková myšlenka..fakt úžasná myšlenka. Taková bombová myšlenka, kterou ti stejně neprozradím, ale říkám ti..že jestli bych to promyslela do detailů a fakt by to vyšlo, tak to bude fakt bombová bomba :-D

Ťuťánku, trochu radosti do toho umírání. Akorát jsem psala no, že by to chtělo upíra, který by mi vymazal paměť, ovlivnil mě a bylo by to super. Jen nechápu proč je tak jednoduchá možnost (řešení) nereálný! -_-

Ser (eheehe, kašli) na provázky. Máš na srdci lano. Fajn, napadl mě super dárek pro tebe k Vánocům, jupíjééj.

Proboha holka, mě asi hráblo. (jde to hodně poznat?). Umpalupme, stejně se vsadím, že se teď u mého komentáře "chlámeš" smíchy, protože ty to ani jinak neumíš ♥

Jo a jinak, abys věděla..
Eh, teď jsem to zapomněla..
dej mi minutku, já si vzpomenu..
...
...
...
...
už vím :-DDDDD
nevím..:-D
...
...
Né vážně.. já si nemůžu vzpomenout?!
...
Můžu mít v tak mladém věku alzheimera?

Už vím!
Nejsi sama kotě, i když to tak vypadá. Věř mi, že já si sama přijdu už snad od narození. Ale teš si řeknu, že tak sama nejsem. Mám blog, internetové kamarády a tebe. Což je ve skutečnosti víc, než si normální člověk může myslet. A pokud tvá láska k tobě stále nenašla cestu, tak ji nech stále volnou a nebraň tomu všemu. Raději měj na cestě písek, než kamínky - po té cestě se půjde líp. A náhodou..věříš na pohádky? Věříš. A nečekaný věci jsou přeci kouzelný. Nech se překvapit :-* A nebo mám ještě jednu radu..kašli na kluky. Rada nad zlato, že? Já vím, že bez nich to nejde, ale já jsem to vydržela 18 let, tak ty to vydržíš taky :-D A vidíš? Nic mě netrápí. (Jo, jen ta samota, ale ta se dá zaplnit).

Tákže z toho vyplývá -> Úsměv, kotě. ♥ :))))))))))) Od ucha k uchu.
Přečti si knížku Alchymista od Paula Coelha :-)

3 E. E. | Web | 24. listopadu 2015 v 19:56 | Reagovat

Ehm, úplně vím, jak se cítíš; akorát máme každá jiné problémy, ale zlomené srdce máme asi obě (nebo tak jsem to aspoň pochopila).
Úplně znám ty momenty kdy jsem sama nebo jsem s kamarády, ale zrovna si spolu nepovidame a já se dostávám do stavu, kdy jsem mimo realitu a premyslim nad vším možným, nad tím, co mě zrira.. Ale pravda je, že mě to ještě více zabíjí.. Jenže, jak se zbavit myšlenek? Tot otázka..

4 weirdcreature weirdcreature | Web | 26. listopadu 2015 v 20:02 | Reagovat

Tu nejde o to aby sa človek porovnával s druhými a vravel - Ty si silnejšia než ja, ona je slabšia než ja atd...
Pretože su chvíle v živote kedy aj ten najsilnejší človek spadne a nedokáže vstať.
S tým dedom mi to je strašne lúto a úplne chápem tvoje pocity.
Tie pocity ked maš okolo seba kamarátov a ty sa aj napriek tomu cítiš tak sama dobre poznám. A ako sa toho zbaviť? neviem ale myslím že prvým krokom je, velmi sa v tom nepitvať.
Ale to sa lahko povie, že.
Inak s týmalkoholom si davaj vážne pozor, človek ani nevie ako rýchlo sa dokáže stať závislým. Ver mi ani to nezbadaš tak bacha nato:))

5 Kety Kety | Web | 14. prosince 2015 v 18:46 | Reagovat

Celý článek mi mluví z duše. Když jsem s těmi pár lidmi, kteří ví, co jsem zač, před kterými se mohu chovat normálně, je mi hezky. Zasměji se. Ale když jsou pryč... Mám příliš mnoho času k přemýšlení. Dokonce nejsem schopna se kolikrát soustředit na knihu, nevnímám její obsah, neobracím listy, jen nepřítomně do ní hledím a nechávám své myšlenky plynou a ubližovat mi.
Mnoho lidí si myslí, že jsem silná, bez problémů. Ne. Pouze jsem se za ty roky naučila svoji zranitelnou stránku skrývat za cynismus, aby mi nebylo ublíženo ještě více.
Někdy si vážně říkám, co dělám špatně, že se tahle depresivní období táhnout dlouhé týdny, měsíce a skutečnou radost pocítím nejvýše jednou do měsíce?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama