Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Letter for Grandpa #2

5. listopadu 2015 v 20:09 | Ordinary Princess^^ |  Ostatní
child, grandfather, and baby imageif i stay, grandpa, and quote image


Dědečku,

srdce mi nedá úlevu, proto píšu další řádky. Píšu ti další dopis, ve kterém bude mnoho citů, lásky a bolesti. Nemohu se pomoct, omlouvám se. Víš, vážně mi tu chybíš. I když mé stereotypní dny se nezměnily, je poznat, už tu nejsi s námi. Vidíš mě? Určitě ano. Protože se ti i teď omlouvám za slzy, které padají při tomto psaní. Vím, že život jde dál, že bolest jednou ustane, jenže.. mám strach. Strach, že už tě nikdy neuvidím, že za pár let si budu sotva pamatovat tvou tvář. Co, když si za pár let nevzpomenu ani na naše krásné dny? Co, když má hlava všechny tyhle pocity vytěsní a já budu stěží přemýšlet, jaký si vlastně byl. Hlava si dělá co chce a vůbec nespolupracuje se srdcem. Srdce bolí, roztrhat již víc nejde, nic ho neslepí. Přála bych si být upír a vypnout city. Víš, jako Elena v Upířích denících, když ji zemřela celá rodina a nakonec i bratr. Sice nezemřel na dobro, ale zemřel. Poznala jsem již několik bolestí, ale tahle? Tahle je největší. Myslela jsem si, že největší bolest jsem poznala před třemi lety, když nám zabili Vládíka. Má se Vláďa dobře? Doufám, že jste se tam nahoře, mezi nebem a zemí našli. Musíte být oba šťastní a už nejste sami. Máte jeden druhého a to Vám závidím. Odpočívejte v pokoji. Vzpomněla jsem si, jak si říkal, že nevěříš tomu, že bych v r. 2016 odmaturovala. Přiznám se, že zatím to vypadá, že mě k maturitě ani nepustí, ale dal jsi mi motivaci. PRO TEBE se začnu snažit. Se vzpomínkou na tebe si půjdu pro maturitní vysvědčení. Alespoň shora uvidíš, že jsem lepší holka než sis myslel. Já jsem lepší, jenže sám víš, že já a babi v jedné místnosti nesmíme být. Stačí pět minut a již se tvoří katastrofální pohroma. Kde jsi teď? Vzdal si to. Jednoduše si odešel, ale i tak tě jako svého dědu miluji. Děkuji, že jsem tě mohla 19 let znát. Přála jsem si, aby tě poznali i mé budoucí děti. Třeba by ti do života vznesli radost a ty by ses té rakoviny zbavil. Říkám si, že jsem s tebou měla poslední dny strávit více času. Měla jsem ti ještě ve chvíli, kdy tě přenášeli do sanitky říct, jak moc tě mám ráda. Promiň. Říkám ti to teď a pěkně hlasitě. ,,Dědo, mám tě ráda!" ......

Chvíli strpení.. Jen utřu slzy a zastavím nával breku...

Naposled jsem ti to řekla v září předtím, než jsem odjela do Anglie. Teď bych svůj sen vyměnila za moment být ještě chvíli s tebou. Vyměnila bych svůj život za ten tvůj. Dala bych za tebe ruce do ohně. I když jsme se v mnoha názorech neshodli. Vzpomínáš na ty chvíle, kdy jsme jezdili do lesa a tys mě nechal řídit?. Kolik mi tak mohlo být.. 12-14let? Víš, co od tebe bylo hodně krásný? Když jsem přišla po noční z práce a ty ses díval na televizi. Zeptala jsem se tě, proč nespíš a tys odpověděl ,,nemohu spát, když nejsi doma" měl si o mě strach, tak jako já měla poslední tři roky o tebe. Nejhorší noční můry se naplnili. Já vím, že je ti lépe, že v tomhle jsou slzy zbytečné a ani smutek mi tě nevrátí, ale.. mě prostě chybíš. Nám všem tu chybíš. Už si nelehám každý večer na tvůj gauč. Už mi to přijde nemožné. Víš, když jsme se s tebou minulou sobotu naposled rozloučili, všichni brečeli, jen já ne. Dívala jsem se jinam, do pozadí na všechna ta pole za naším hřbitovem. Dívala jsem se, nedýchala jsem... Po chvilce jsem sledovala babču, která už nezvládala pláč, tátu, který brečel jako želva a tetu, která už tohle jednou zažila u svého syna. Ale já? Já nevydala ani hlásku, ani slzičku. Deskou se zakryly urny a já začala bulet. Zapálila jsem ti svíčku víš? A v sobotu za tebou půjdu. Sám víš, že tohohle hřbitova se sama bojím. Nezvládnu, slzy mi potečou. Dědečku, vždycky budu s tebou a ty se mnou. Dívej se dál. Ještě ze mě vyroste dívka, o které bych již nikdy nepochyboval a já ti to ukážu.

Mám tě ráda....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 6. listopadu 2015 v 17:19 | Reagovat

Na začátku článku si měla varovat, že mi potečou slzy, ať si vezmu kapesníček (vždyť víš, jak jsem citlivá!) :-D

To je krásný. Psát dopisy je fajn, že?
A poté si Elena nechala vymazat paměť. A to dopadlo katastrofálně...

Někdy zkrátka slzy zadržet nejdou, tak to je. A když tečou, tak pořádně. Ale člověk si aspoň uleví, a jak. Až mě zemře babička, tak asi zešílím. Ale budu to mít za zlí hlavně mámě, protože ta za babičkou nechce jezdit (že nemá peníze) a mě samozřejmě samotnou nepustí. -_- Všechno je to ta složitý a těžký. To je prostě život.

2 Sandra Sandra | Web | 6. listopadu 2015 v 18:41 | Reagovat

toto je tak nádherne napísané,až ma to dojalo k slzám!
ani sa ti nedivídm že ti je takto.viem aké to je.mne zomrel dedko keď som mala štyri roky,vtedy som to tak nevnímala,no teraz mapopadnú také chvíľky,že si trocha poplačem a prajem si,aby tu zas bol môj dedko,čítal mi rozprávky,škrabkal ma po chrbáte..:(
ach jaj..

3 steel32 steel32 | Web | 6. listopadu 2015 v 20:26 | Reagovat

to je naprosto krásný a zároveň smutný!! :( je vidět, že pro tebe děda znamenal hodně a že to byl určitě skvělej člověk :)
takže mu koukej pěkně dokázat, že si lepší holka!! :))

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 7. listopadu 2015 v 18:37 | Reagovat

Nádhera. Slza ukápla..

5 Amazonka Amazonka | Web | 8. listopadu 2015 v 20:19 | Reagovat

Opravdu krásné, procítěné. Vzpomněla jsem si na dědečka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama