Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Neptej se mě, jak se mám

20. října 2015 v 22:04 | Ordinary Princess^^ |  Diary
ImageImage

neptej se mě, jak se mám, když slzy ze svý tváže utírám. Neptej se papírové holky, proč smutek utápí po večerech v alkoholu. Jsem papírová holka v papírovém městě. Jen v tomhle městě se nedá relaxovat, dá se tu koukat na falešné lidi, na zamračené tváře, které se na vás dívají arogantním pohledem.


už se mě víc neptej, jak mi je, protože já smutek utápím po nocích v alkoholu, sice spím, ale škola je mi ukradená. Vcelku ironie, když na vysokou se mi chce. Jenže proto nic nedělám, ne, nedělám. Měla bych začít, jenže mě je všechno tak jedno, že ani neřeším testy. Jen ležím v posteli, dívám se do zdi se sluchátkama v uších a přemýšlím. Přemýšlím nad ním. Jsem strašně sobecká, měla bych hlavně přemýšlet na dědou. Jenže.. On mi vrtá hlavou. Ten princ o kterém sním, o kterém se furt zmiňuji a všem už to musí totálně lézt na nervy. Přiju si sobecká zlá a nevychovaná, jak můžu myslet na něco jiného než na dědu? Jak se vůbec mohu smát? Měla bych být doma. A upouštět slzy i přes den, ne jen po nocích dokonce i ze spaní. Možná je to tím, že stále doufám o tom, jak se děda vrátí. Nezvládám to a rozhodně nejsem o.k jak si všichni myslí. Leze mi na nervy řešení maturitního plesu, když jsou důležitější věcí a tím je třeba zdraví člověka. Myslím ty třídní hádky ohledně moderátora. Nikdy se neshodneme. Každý večer si lehám na dědovu válendu a jednoduše čekám až se vrátí. Každé ráno ho hledám, každé ráno tupě zírám do obýváku a věřím, že ho uvidím. Super, další slzy z očí. Tohle tak bolí, tak moc bych chtěla křičet, řvát, cítit fyzickou bolest, aby zakryla tu bolest v srdci.

Jo, příští týden až se naposledy s dědečkem rozloučím, tak budu muset jít do práce, budu muset pryč, na tohle nemám. Tři roky si říkám, že už nechci další pohřeb, už žádná smrt. Je to koloběh života, který nezastavím, ale tohle mohlo ještě počkat. Proč umírají ti nejlepší lidé? Je to jednoduché, když vidíme v zahrádce kytky, taky utrhneme tu nejkrásnější. Jenže. Jak mě se tenhle život nelíbí.

,,Se slzami v očích a s flaškou vodky,
se s váma loučí obyčejná princezena.
Už žádné city, žádné štěstí,
do zdi buším hlavou, mlátím pěstí.
Vodku s džusem upíjím dál,
i led ze slaných slz roztál... "

,,Životem si proplouvám s hudbou v uších,
okolo mě létá tisíce ztracených duší.
Slzy z očí se znovu kutálejí,
koukej, vidíš? mnoho orchidejí."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 myred myred | Web | 21. října 2015 v 14:52 | Reagovat

To s tvým dědou je mi moc líto. :( Já jsem před pár roky musela bohužel taky tohle zažívat a není to nic hezkého. :( A to, že nemyslíš jenom na dědu...to je normální a neznamená to nic špatného. :) Snad bude brzy všechno lepší, držím palce. ;)

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 22. října 2015 v 16:00 | Reagovat

Tím, že na to špatné budeš pořád a stále dokola myslet ničemu ani nikomu nepomůžeš, už vůbec ne sama sobě. Všechno nekončí, každého z nás to čeká a nikdo nikdy nezmizí, protože se s ním stejně setkáme, i kdyby to mělo být až za mnoho let, nezmizí.

Stavět se k životu a věcem zády je to nejhorší, co člověk může udělat. Říkat, jak se všechno jedno je další špatná věc. Samozřejmě chápu, že všechno, ani ty nemůže být OK, ale tím, že se takhle lehce vzdáš, se nic nevyřeší, ba naopak, bude to ještě horší.

Jsi krásná, hodná, jedinečná a úžasná slečna, samozřejmě i usměvavá, tak se jen tak nevzdávej :-) Ještě nedávno to bylo Věř, běž a dokážeš, tak tomu věř a nepoužívej to jen tak :-)

PS mě jako na vodku nepozveš jo? no tsss :-D

3 Elis Elis | Web | 22. října 2015 v 21:02 | Reagovat

To mě mrzí a chápu jak je to těžké, před pár lety jsem přišla také o dědu, byl skvělý... bohužel je už navždy pryč a je nutné se s tím smířit, ale chce to čas, tak ti přeji hodně síly... mě moc pomohlo, vědomí, že by děda nechtěl abych se trápila, vždy říkal, že musím být silná a všechno překonat... proto mým životním heslem je "Co mě nezabije, to mě posílí"...

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 23. října 2015 v 18:29 | Reagovat

Upřímnou soustrast, článek je velice silný a popravdě ve mě vzbudil silné emoce. Když si pomyslím, že se jednou to samé stane i u nás...raději si to nechci připouštět.

5 Beatricia Beatricia | Web | 24. října 2015 v 8:17 | Reagovat

Velice krásný, silný a emotivní článek. Je to ale, bohužel, běh života, který nemůžeme změnit, ani ovlivnit. Dědeček pro tebe neumřel, bude stále s tebou ve tvých vzpomínkách a ve tvém srdci. Jen nerezignuj a drž se. ☼☼☼

6 steel32 steel32 | Web | 24. října 2015 v 18:57 | Reagovat

to jsme na tom stejně :DD absolutně kašlu na školu ale na vejšku chci :D ono ale střední a vejška je něco jinýho žejo :D
a dědy je mi líto :( snad to s časem bude lepší :)

7 Sandra Sandra | Web | 24. října 2015 v 19:12 | Reagovat

to mi je moc ľúto s tvojim dedkom:(
ale neboj aj keď to nebude také rýchle,všetko bude zase v poriadku,máš naokolo priateľov a rodinu,tí sú tu pre teba.:) ty sa z toho dostaneš:)♥

8 kelly145 kelly145 | Web | 25. října 2015 v 7:53 | Reagovat

Tak to mi je veľmi ľúto

9 Adell♥ Adell♥ | Web | 25. října 2015 v 13:00 | Reagovat

Před pár roky mě také potkala smrt dědečka. Dlouho mi bylo smutno, ale pak jsem si říkal, že teď je mu už  mnohem lépe a, že mě teď určitě někde hlídá. Určitě se z toho dostaneš!:)

10 Christina Christina | Web | 28. října 2015 v 23:27 | Reagovat

Hrozně mě to mrzí. Ale ber to aspoň trošku pozitivně. Určitě se má teď lépe. Kouká na Tebe a vidí, jak jsi smutná. Určitě chce, aby jsi se usmívala a byla tak šťastná, jako jsi byla předtím, když jsi s ním byla.
Zvládneš to, časem to přebolí.

Držím ti moc palce :-*

11 Kety Kety | Web | 29. října 2015 v 15:37 | Reagovat

V alkoholu člověk smutek neutopí, ani fyzická bolest dostatečně nepřebije tu psychickou, ačkoliv často se těmito směry pokoušíme na těch pár vzácných minut přebít ta nesmírná muka, jež nás zevnitř sžírají. Je krásné si tu chvíli myslet, že je nám lépe...
Nedokáži ti napsat, aby ses přestala trápit a začala žít. Slova cizích osob tomuto mnoho nepomohou. Ale věř, že vím, jak zatraceně těžké je fungovat v tyto časy. Člověk dny prakticky jenom přežívá, síla bojovat a hledat naději v té černé tmě už dávno není. Stačí troška, aby z nás byla troska.
Ale věř, že se brzy dokážeš postavit na vlastní nohy - východisko existuje. Často se dostaneme pryč, až když projdeme tím nejhorším...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama