Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Nejsem princezna, tohle není pohádka...

12. října 2015 v 20:52 | Ordinary Princess^^ |  Diary
"Když nejsi princezna, proč si tedy říkáš ordinary-princess?" zeptalo se svědomí. Neznám odpověď, spíše je v tom ta ironie. To slovíčko Obyčejná taky něco znamená. Já jsem princezna, já jsem Julie, co čeká na Romea. Je snad čekání má zkouška lásky? Přeci neznamená, že když mě u jednoho človíčka láska opustila, stane se to znovu u někoho jiného. Je to snad můj trest? Mám se snad topit, dokud nepřijde někdo, někdo zvláštní jako je on? říkejme mu princ bez bílého koně. Princ mých loňských 18. narozenin. Jo, ukázal se zničeho nic po třech letech psaní před dveřmi. Ukázal se a usmíval se. Zářil jako slunce, já byla jako šedá myš, která právě vylezla ze smetiště. Neupravená, nenamalovaná a v domácím oblečení. Neřešila jsem vzhled, jelikož přijela moje vzdálená rodina a 4 spolužáci. Ale před ním? Chtěla jsem se propadnout do země. Pohádka?



Povím Vám náš příběh, který se v ten narozeninový den začal psát. Ten den mám stále před očima. Jen nevím, zda to pohádkou skončí. Opouští mě víra. Víra v nás, když prohlížím fotky jeho současné přítelkyně a čtu, jak o ní nádherně psal. Co, když jsem jen krátká záležitost?

"I'm not a princess, this ain't a fairy tale
I'm not the one you'll sweep off her feet
Lead her up the stairwell
This ain't Hollywood, this is a small town
I was a dreamer before you went and let me down
Now it's too late for you and your white horse to come around"

Naše přátelství se změnilo ve vztah. Po třech letech nádherného psaní. Po dvou víkendech co jsme viděli se z přátelství stal vztah. Jak lehké udělat ladný krůček z přátelství k lásce. Jenže tak, jak to rychle začalo, rychle to i skončilo. Skončil měsíční vztah, skončilo tříleté přátelství. Letos se snad opakují ty špatné roky dohromady? Byl to ten nejkrásnější vztah,co jsem během těch 4 vztahů zažila. Pohádka. Já byla princeznou, já byla Julií a on mým Romeem. Až na hádku rodičů, protože naši rodiče se ani neznají. Jak logické. Vážně jsem byla ta nejšťastnější, dokud nepřišel náš rozpad, kvůli jeho přítomné. Vrátil se k ní po několika letech s tím, že to byl jeho nejdelší vztah, první láska - los, který se nezapomíná. Zůstala jsem jen já a zlomené srdce. Dlouho jsem každou noc probrečela. Dlouho jsem se trápila a nepřišel den, kdy bych na něj nemyslela. Tak jako myslím na něj, brášku a dědu, kteří na mě shora pozor dávají! O silvestra se ozval "jak na nový rok, tak po celý?" sakra, na tom něco bude. Trávila jsem silvestra s nejlepší kamarádkou na druhé straně republiky a taky se vídáme vcelku často. Tak jak nikdy. Každých 14 dní, měsíc... Pak přišli mé narozeniny, které byly o půl roku později. Přišla mi sms s přáním. Prý jsem neměla poznat, že ji píše zrovna on. Poznala jsem to. Od té doby si píšeme pokaždé, když je v práci, aby to jeho slečna nevěděla. TA, kvůli které mě opustil. Říkejme ji CH. Ano, možná něco začala CH. tušit, když se ho ptala, zda ke mě stále něco cítí. Ona se dělá cokoliv, aby s ní byl. Možná proto na ni nemůže najít chybu k rozejití. Možná se s ní v hloubi duši ani rozejít nechce a schovává se pod slovy "mám v hlavě zmatek" ale jak se mám cítit, když mi vyznává lásku, je to krásné.

Byli jsme venku, přijel hned ráno po tom, co mi zemřel děda. První co bylo? Objal mě a já se v jeho objetí cítím v naprostém bezpečí. Tak, jak nikdy, tak, jak u nikoho jiného. Když se mě zeptáte, co na něm vidím, odpovím, že nevím. Vidím všechno. Znám ho, ale nevím, co mě k němu táhne. Možná to, že pro mě byl vloni ten pravý? Pro mé srdce pravá láska? Ten který mi ukázal pocit motýlků v břiše. Víte, já nedokázala komunikovat od čtvrtka s nikým, jen s ním. Když se ozval někdo jiný, já byla zlá, prostě nepříjemná bez nálady, ale on? on mě donutil se usmát. Procházeli jsme se po náměstí a? a on mi koupil růži, miluji růže. Achjo... Jenže furt je zadaný a mě vyjadřuje své city. Je to nádherný, pohádka se vrátila a s ní i princ. Jenže..

Ne, tohle není pohádka a já nemůžu být princezna. V pohádkách nejsou princové zadaní. Tam, když se žení tak z lásky přeci. Říká, že jsem jeho hvězda, co mu dodá síly, on je mé slunce, které mi dobíjí energii. A to je to, co mě nejvíce děsí. Ta láska. Děsí mě, čeho jsem schopná. Co bych dokázala obětovat a tak dál...

Může i tahle nereálná pohádka mít happyend?
Mě víra opouští a proto se soustředím na své dokonalé tetování... "believe"...

S láskou....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monica. Monica. | Web | 13. října 2015 v 16:57 | Reagovat

Pohádky v realitě neexistují, ale všechno může mít šťastný konec. Nikdo si nezaslouží skončit špatně...
Tenhle článek mi připomíná to, co píšu já, o mě a o něm, od prvního dne přes všechny setkání. A možná proto k tomu nedokážu nic víc napsat, nedokážu teď úplně myslet.
Snad jen, že tohle není úplně beznadějná situaci, skončí to dobře, věř tomu :)

2 fantasyworldwithadel fantasyworldwithadel | Web | 14. října 2015 v 20:53 | Reagovat

I v tomto světě jsou šťastné konce, nesmíme to jen vzdávat! Vše dobře dopadne

3 Kety Kety | Web | 17. října 2015 v 15:40 | Reagovat

Vůbec mne nenapadají vhodná slova na tento článek... Nehezkým způsobem mi připomíná moji současnou situaci, kdy však můj milý píše své první lásce. Některé večery tak se slzami v očích sedím na posteli, držím v rukou skicář a přemítám, zda se věci mohou změnit. Zda i potvory jako já si mohou zasloužit to neumírající štěstí.
Říkají, že i konce mohou být v reálném světě šťastné. Ač budou zřejmě budou jen pro ty vyvolené. Třeba i my budeme jedny z nich?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama