Výsledek obrázku pro autumn tumblr

Letter for Grandpa...

13. října 2015 v 18:38 | Ordinary Princess^^ |  Ostatní


Letter for grandpa...

Dědečku,
doufám, že se máš dobře. Doufám, že už tě nic nebolí. Určitě se ti teď daří mnohem líp. Kdo by se chtěl trápit v nemocném těle jako si to zvládal ty? Ty jsi byl silný, vydržel si hodně. Jsi nahoře, jsi s Ládíkem. Chtěl si jít za ním, už dávno jsi chtěl odejít. Možná tě bolelo i polykat, možná tě bolelo všechno. Zvládl jsi to. Všechny ty operace, ozařování, všechny ty léky. Usmívám se, protože si vzpomínám, jak si říkal, že si jdeš vzít drogy. Oni to drogy jsou, je to chemie, která tě zničila. Chemie a doktoři, kteří na tebe kašlali. Na tvé poslední cestě se ti muselo hodně ulevit, pečovali o tebe záchranáři krásně. Za to jim děkuji. Jen. Slzy v očích mám, protože se mnou tady už nejsi. Víš, co jsme si s babičkou řekli? "Jak my dvě to tu spolu vydržíme?" Sám moc dobře víš, že my dvě jsme vždy byly rády, když jsme se celý den nepotkaly a nemlusely na sebe vůbec mluvit. Teď na sebe jakš takš mluvíme, vlastně musíme. Už nám přišly i upomínky s upřímnou soustrastí. Dokonce i od Sobotků. divil by ses. Vidíš mě, když si každý večer lehám na tvou válendu v obývaku, kde jsi tak nějak ležel do poslední chvíle? Cítím tě na polštářích. Ležím, slzy se mi z očí kutálejí a já vidím tebe. Jako bys nikam neodešel. Dědo, denně tě hledám. Ráno čekám, že si řekneš o mléko. V noci přemýšlím, jestli jsi někde neupadl. Je to dlouhá doba, já si dětství přestávám pamatovat, vím, že jsme zažili mnoho. Jen teď nějak nevím velký zážitek. Vzpomínám si na tvůj smích, na to, jak si nosil jahody ať ochutnám. Na to, jak si řešil slepice a nemohl jsi ani pět minut posedět. Stále si musel něco dělat. Pamatuji si, jak jsme za tebou jezdívali do nemocnic. Vzpomínám si, jak jsme hráli Člověče nezlob se, jak si nesnášel nové technologie. Jak sis ze mě o vánoce dělal srandičky. Dokonce i kameru jsi měl v ruce. Ale tvůj smích, ten byl nejkrásnější. I když jsme se v posledních letech na mnoha věcech neshodli, vždy jsem tě měla ráda. Ty jsi byl ten, co v obchodě házel věci do košíku, aniž by o tom babička věděla. A vždycky jsme mlsali u televize. Měl jsi ten NEJLEPŠÍ bramborový salát na světě. Kam se hrabou cukrárny/pekárny s chlebíčkama a ostatní lidé? Tvůj salát byl jedinečný, nejlepší! Vždy jsi seděl v obýváku v křesle, ve kterém teď sídlím já. Víš, stačí otevřít linku, vidět tvůj hrneček. Nepoužitý hrneček, nevyndaný, prostě čeká na tebe a já věřím, že se mi vrátíš. Chybíš mi..

Pozdravuj brášku, obejmi ho za mě a spolu se nahoře usmívejte.
Těším se na Vás, ale ještě musím něco přežít na téhle zeměkouli..
Pak přijdu..
Vážně přijdu...
S láskou
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | Web | 13. října 2015 v 19:06 | Reagovat

Co k tomuhle napsat no. Snad jen upřímnou soustrast a držte se s babičkou, i když je to mezi Vámi napnutí teď se budete potřebovat víc než dost a věř mi, že v takových situacích je důležitý držet spolu. Protože mě umřela babička přesně v den mých narozenin.. A od té doby se část mé rodiny uplně rozpadla, ale uplně nehorázně. Strašně mě to mrzí.
Buďte silné, napsala jsi to krásně.. Uplně mě to rozbrečelo.. Ještě jednou.. Drž se ♥

2 Christina Christina | Web | 13. října 2015 v 19:27 | Reagovat

Faking it má i druhou sérii a je tam více dílů. Našla jsem ji přes google. Měla by být už třetí, ale nejsem si jistá.
Hrnulo mi to slzy do očí. Je to krásné.
Upřímnou soustrast.

3 stuprum stuprum | Web | 14. října 2015 v 0:26 | Reagovat

Jednou se děda objeví na prahu a bude prosit o mléko.

4 Kety Kety | Web | 14. října 2015 v 14:35 | Reagovat

Ach, slzy se mi derou na povrch. Tohle čtení ve mně vyvolalo opravdu bolestné pocity spojené se vzpomínkami na dobu minulou, kdy i naši rodinu opustil můj dědeček. Do dnešních večerů, byť je to již téměř pět let, na něj s láskou vzpomínám. Nemalým způsobem mi chybí jeho slova podpory, která jsem od nikoho jiného jakživ nedostala...

5 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 14. října 2015 v 20:24 | Reagovat

Tý jo holka...to mi nedělej!
Mám slzy na krajíčku. No dobře, možná už i na tričku..
Je mi to tak líto, áchjo. Je to opravdu moc krásné a dojemné..Je na tebe pyšný. A musíme si říkat, že se s každým sejdeme, až nastane ta pravá chvíle. :-)

Můj děda má za sebou také vážné operace, musí dojíždět na dialízy a má to dost zdravotně náročný. Prarodiče jsou hold prarodiče. Nikdo nám nevezme na ně nevezme vzpomínky :-) To mi připomíná i mou babičku, pro kterou jsem složila báseň. Jen mám jednu nevýhodu, že jí nemůžu navštěvovat a mít ji u sebe tak, jako ty jsi měla dědu. A třeba se s babičkou více sblížíš, třeba si to děda přál :-)

Je to moc krásný, hodně! ♥
Tak se drž, kotě :-*

6 Beatricia Beatricia | Web | 15. října 2015 v 8:02 | Reagovat

Krásné a emotivní... dědeček se usmívá a čte si tento nádherný dopis od vnučky, kterou miloval. R.I.P.  ☼☼☼

7 Angelique. Angelique. | Web | 17. října 2015 v 0:34 | Reagovat

Tvůj dopis dědečkovi mě moc dojal. Nechci to komentovat nějak přehnaně dlouze, protože vím, že to ti momentálně vůbec nepomůže. Ráda bych ti řekla snad jen, aby ses držela a upřímnou soustrast. Ztráta blízkého člověka je to nejhorší, čím si člověk v životě musí projít, ale jsem si jistá, že tvůj děda už je teď někde na nějakém lepším místě, ze které ho tě teď sleduje a dává na tebe pozor.

8 Roxy Roxy | Web | 17. října 2015 v 11:37 | Reagovat

To je tak smutný. :/ Upřímnou soustast a drž se! Je to krásně napsané. Já svého prvního dědu nikdy nepoznala, protože umřel dříve než jsem se narodila a druhého vídám jednou za 5 let. :/

9 Terka Terka | 20. října 2015 v 20:02 | Reagovat

Krasný článek. Pláču. Drž se věřím že je na tebe pyšný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama